Skvělá písnička do blbé doby (90) Telegraph Road

25.02.2021 Skvělá písnička do blbé doby (90) Telegraph Road (Belmondo)

Máte to taky tak? Když mi je zle a zdá se mi, že se řítíme do pekelně černý budoucnosti sednu ke gramofonu nebo počítači, vyberu si a pustím muziku, která mě nakopne někam jinam. Výš, dál, jinam do světa, který si přeju kolem sebe mít. A tak v téhle podivné době vám zkusíme postupně nabídnout písničky, které nám a věříme že i vám přinesou trochu radosti.
A třeba si zkuste zazpívat. Doma vám to zakázat nemůžou.
Máte-li zážitek spojený z některou z písniček, které se zde objeví, zkuste se o něj podělit.
Nebo vás napadá ještě nějaká další písnička, kterou přidat?
Mějte se báječně a zdravě

Úžasná písnička Telegraph Road Dire Straits a Marka Knopflera má díky Robertu Křesťanovi vynikající a dokonalou cover verzi. Ve druhé polovině osmdesátých let ji přinesli Poutníci, v době kdy šance, že bychom si mohli na vlastní oči a uši užít originál, byl vzdálený jako cesta na Mars.

Telegraph Road

Jedenkrát dávno šel pustinou muž
a na pravým místě tam vykácel buš,
z klád postavil dům, že měl sílu jak býk,
rozoral zem jako válečník.

Jenže za ním jdou další, a ti umí víc,
vázaný krovy a zdi z vepřovic,
a do zlatejch polí a bučení krav
po nějaký době zní telegraf.

A už je tu kostel, a konečně most,
a železná ruda a zločinnost
a okresní město má okresní soud
a ta stará trať jméno Telegraf Road.

Těžký jdou časy teď znova a znova,
skončila válka a chystá se nová,
a rozmoklou stezkou, co prošel ten skaut,
v deseti proudech jdou provazy aut jak dravá řeka.

A rádio hlásí, že v noci byl mráz,
lidi jdou z práce a nemají čas,
jenže vlak domů má velký zpoždění.

Už nemůžu dělat, co kde bych kdy chtěl,
třeba v pralesích kácet, to bohužel,
můžu jen sklízet, co zasil jsem sám,
a zaplatit všechno, co komu kde mám.

Ti šedaví ptáci na drátech z mědi
vo tomhletom kódu už ledacos vědí,
ti můžou letět a zapomenout
na celej řád týhle Telegraf Road.

Víš, že bývaly časy, kdy bylo to zlý,
že spali jsme v dešti a promrzlí,
teď, když mi říkáš: tak vem si, co chceš,
moc dobře cítím, že už je to lež.

Ale důvěřuj ve mě, dej kočímu bič,
já vezmu tě s sebou a odvedu pryč
ode všech temnot a vysokejch zdí,
od všeho strachu, co v ulicích spí,
já prošel jsem pamětí kdekterej kout
a viděl jen smutek jak pýcha se dmout,
a chtěl bych zapomenout
na všechny ty zákazy vjezdu, který jsou
rozsetý po celý Telegraf Road ...