FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Tohoto člověka znám coby dopisovatele tohoto portálu a dodavatele fotek na Facebook coby fotoreportáže z hudebních akcí, které navštívil. Na svých odpovědích si opravdu dal záležet. Že jich je tentokrát o jednu víc si jistě všimnete. Pan Vladimír Béďa Halm.

V dávném mládí mně k focení přivedl snad nejvíc zájem o to mít zachycené lidi nebo nějakou situaci či objekt. Souviselo to se skautováním nebo modelařením, kde se objevovalo motivů hodně. No, a prvním pokusem o záznam hudební akce byl koncert Minnesengrů v dnes již neexistujícím sále na Marxově ulici v Brně. To bylo na formát 6x6 s celkem historickým přístrojem MILENA. A pak se to rozjelo – díky školnímu fotokroužku byla k dispozici fotovýbava, takže možnosti focení hudebních akcí se rozšířily…
Po výhrůžkách jednoho banjisty, který měl výhrady vůči použití blesku, jsem tento kus vybavení uložil do skříně a využíval sporadicky, třeba v jeskyních či stříbrných dolech, kam jsem se dostal díky jeskyňářům z Karabiny. Tehdy byla technika fotografování za existujícího světla celkem náročná, navíc chyběly na trhu materiály i technika, o to větší to byla výzva.
Moje první celostátní Porta byla ta litomyšlská, pak už to šlo rok za rokem. A k tomu oblastní kola, Svojšice a další akce. Do toho divadlo, hlavně díky brněnskému klubu Horizont. To mne snad naučilo hledání a zachycení situace, která má za sebou nějakou story, nebo dokáže momentem zachytit dění.

No, a samozřejmě jsem poslouchal a díval se přes rameno zkušenějším – z brňáků třeba Jurovi Dobrovolnému, který mne také naučil hodně o fotografické technice, nebo Jeffu Kratochvílovi, od kterého jsem se snažil naučit uměřené drzosti…
Z dalších kolegů mi hodně dalo setkávání s Jirkou Hamplem, Františkem Heřmanem nebo Honzou Šilpochem (pamatuji si zejména kombinaci banánků v čokoládě s rumem a temnou komorou) na hudebních akcích.

O nějaké charakteristické technice se asi nedá moc mluvit, pořád je snad ve mně „okouzlení“ scénou a situací. Navíc léta černobílá mne trochu odklání od současného častého používání černobílé fotografie, pro mne je to jen menší část barevného spektra a použití musí vyjadřovat záměr obrazu. Podle Karla Slacha, brněnského režiséra, se kterým jsem debatoval o svých fotkách, mám ve fotkách někdy až extrémní důraz na výraz – to asi souvisí s popsanou snahou dostat do snímku „story“. Zřejmě je to odkaz období, kdy muselo být z projevu umělce jasné, že „do toho dává vše“. Ale výraz jde objevit i ve zdánlivě klidné situaci. Líbil se mi také výrok Tono Stana, který řekl, že „dobrá fotka nemusí být ostrá“ – tolik snad k technice, která by měla vždycky jen sloužit obsahu.

Samozřejmě jsou tu pořád na prvém místě hudební akce, tady mne vždycky potěší možnost využít světelné hry či kompozičních možností daných prostředím. Rád fotím na místech, kde je široká možnost úhlů záběru a světel či protisvětel. K tomu je další oblastí prostředí střeleckých závodů nebo jachting, kam se občas dostanu k zajímavým akcím díky vnoučatům mé přítelkyně. Nikdy jsem nebyl krajinář, ale nebráním se „šuplíkovým“ fotkám z cest a cestiček. Street fotografie je díky GDPR už celkem riskantní obor a modelky nemámím. :-)

To bylo jednoduché – poslal jsem pár fotek do redakce Folktime v domnění, že rubrika fotogalerie je pro pár obrázků to pravé místo. No, a Džexna mi odpověděla, že fotky ano, ale jen k článku. A tak to začalo. Nicméně nejsa vzdělán v hudebních vědách, snažím se o postižení nálady či dojmu z akce – Jirka Plocek mne přivedl na termín reflexe. No, a k tomu obrázky. Je to jistá reminiscence na dávné pokusy o články do Portýra, hlavně v době ústecké Porty – to byl šéfredaktorem Kapitán Kid, což jasně vedlo k tomu, čí článek byl zveřejněn. :-)
Prostě pikárec. :-)

Jiří Macháček	Publikum
Tři sestry	Tři sestry - Veronika Borovková
Dva z Epydemye	Radůza
Chris Schut	Lenka Dusilová, Robert Křesťan, Luboš Malina
Luboš Malina	Robert Křesťan
Robert Křesťan & Druhá tráva	Tony Trischka, Porta 1989