FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Bohužel, kvantita zastínila kvalitu, a tak ačkoliv porota počítala, že vybere kolem 12 - 13 postupujících do finále pražského oblastního kola, shodla se na deseti, jako vždy ale bez výjimky a pochybností. Základní bolestí většiny soutěžících sólistů byl prostě nedostatek invence. Písně plynuly vcelku bez nápadů či záchytných bodů jak v písních samotných, tak při jejich interpretaci. A také jistá „nepéče" při výběru soutěžních skladeb – interpreti vesměs upřednostnili skladby „důležité" pro ně, aniž by se zamýšleli nad tím, jak osloví posluchače a co v těch skladbách ze svého interpretačního umění předvedou. Ano, i tři písně vyžadují dramaturgii. Vrátily se nám po delší pauze i tzv. „trestné poslechy", byly hned čtyři – jedno selhání při ovládání looperu, jedno nesehrané duo, jeden strašidelný sólista a jedno přiznání, že dotyčný nemá zkušenosti ani s kytarou.

Jak už jsem naznačil, převažovali sólisté nebo dua. První den z 16 soutěžících byly jen čtyři skupiny (zase šlo rychleji střídání na pódiu), z žánrů byl mimo folku zastoupen překvapivě bluegrass a trochu country, zcela chyběla trampská píseň. Ze soutěžících prvního dne mě zaujalo sdružení Častuška blues, interpretující písně v ruštině, nezaujali však zbytek poroty. Podobně se mi líbila Excelence, vycházející z hanspaulského blues, hrající syrově a s atmosférou pro tuto muziku potřebnou. Další dvě kapely naopak zabodovaly naplno: perfekcionističtí a perfektní Bluegrass Friends a takřka acapellový a historií se inspirující Pětiklíč. Ze sólistů se pak Markéta Bínová se svým šansonem hodně žánrově vymykala, interpretačně ale byla tak jistá, že postoupila. Trochu osvěžení do jednotvárnosti sólistů vnesli ještě Vladimír Šunda a Tomáš Hokeš.

V dobrém slova smyslu zjevem druhého dne byl ze sólistů Laeg Mortemir, odvozující se od různých fantasy postav. Na postup by ale umění muselo být komplexnější, zejména v hudební složce. Druhý den jsme slyšeli i více skupin, bohužel i u nich se projevila mnohdy zbytečná „hospodská" rutina vedoucí k rezignaci na soutěžní vzepětí. Slyšeli jsme i klasický „židličkový folk", o němž jsem si myslel, že už vymizel (Šugr, Maella). A tak ze skupin bodovali jistí a ostřílení country-bluegrassoví Kamilkadze, ale především mladí a hudebně nadšení Z hecu, jejichž nadšení se přeneslo i na publikum a porotu. Ti byli bezesporu hvězdou večera, od loňska se velmi zlepšili a vyprofilovali si svou tvář. Hrají otevřený, melodický a optimisticky formulovaný folk s přesahy k popu a i vážná témata zpracovávají s nadhledem, humorem a lehkostí.

Postupující desítka do finále pražského oblastního kola, které bude 15. dubna opět ve Mlejně: Sklad by Walda, Vladimír Šunda, Bluegrass Friends, Tomáš Hokeš, Pětiklíč, Markéta Bínová, Maella, Kamilkadze, Z hecu a duo Urbánek-Mourek. Nejpočetněji zastoupené přátele (a tím i divácký postup) měly Modrý struny.