FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Letošní dva soutěžní dny se lišily především počasím. Ten druhý, propršený, se podepsal i na počtu diváků v hledišti. Naštěstí neměl vliv na průběh samotného klání. Byť soutěžit v hudbě je obludné, přesto spolurozhodování diváků o výsledku zvyšuje jinak menší atraktivitu vystoupení méně známých interpretů.
Soutěž skupin nepřekvapila a s jedinou výjimkou nevybočila z řady posledních let. Začnu tedy tím nejzajímavějším, velepříjemným objevem roku, kterým se nepochybně stala plzeňská skupina Hlasoplet. Dívčí či smíšená acapellová uskupení se v několika obměnách již objevila, ovšem pět mužských hlasů tu ještě nebylo. Repertoár postavený především na známých skladbách, tradicionálech a spirituálech, které aranžují skvěle po svém. Skupina zpívá už řádku roků, leč do folkových vod se vrhla teprve v současnosti. Dramaturgové by měli zbystřit a minimálně sáhnout po jejich cédéčku Jedním tahem.
K vítězům. Alibaba obdržela Krtka od štábu. Volil bych stejně. Byť poněkud nerozumím tomu, že nikdo ze štábu po celou dobu soutěže nebyl přítomen. Vůbec to ovšem nesnižuje výkon Alibaby. Zpěvačka Jarmila Vepřková má usazený, jistý a příjemně zabarvený hlas přesně dynamicky rezonující s oběma kytarami. Ač pouze v triu, řítí se ven spousta muziky.
Třetí místo diváckého hlasování patří znojemské Lucrecii Borgii. Početná, již zkušená kapela hraje dosti hlasitě folk s historickými kořeny. Zajímavé bohaté aranže a expresivní projev patřily k největším kladům vystoupení, škoda ne zcela přesné rytmiky.
Passage sleduji od jejich vzniku. Duo se proměnilo v kapelu a písničkám to pomohlo. Hodně na projevu zapracovali. Neohromující, nepřekvapující, ale poctivý a zajímavě aranžovaný folk. Jejich Bílá místa jsou už hitem v nejlepším smyslu slova.
Vítězem diváckého hlasování se stala Bujabéza, která mě poněkud vystrašila už vloni. Napsali o sobě: „Styl naší hudby je různorodý stejně jako obsah francouzské bujabézy…“. S tím se naprosto shodnu, mě osobně mrzí, že se tento styl poněkud míjí s lidovými písněmi, které vytahují na světlo světa ze Sušilova sborníku. Nemohu si pomoci, ale cítím ty písničky zcela jinak a nejsou to bicí, které mi u toho vadí nejvíc. Spíše aranže a pódiový projev. Více pokory a skromnosti a méně úpornosti by kapele slušelo víc. Nebo sahat do jiných zdrojů textů, instrumentálně je skupina velmi zajímavá. Bujabéza zazářila a zvítězila v diváckém hlasování. Je z Olomouce, to je nedaleko od Náměšti na Hané.
K ostatním jen několik postřehů. Co mají společného tak rozdílnou muziku hrající kapely Bodlo, Vomiště, Çava a Půl dechu do měchu? Ostřílení muzikanti, kapely s jistým a přesvědčivým projevem patřící k tomu nejlepšímu, které podaly výborný výkon.
Loňský objev pražská Esence jako by trošku ustrnula. Na dvou svých největších hitech se trvale nedá stavět, byť se jedná o výborné písničky.
Ze zahradních nováčků se nejnadějněji do budoucna jeví Tabáskova partyja a folkový Aulen Orfeus, nicméně mají stále hodně práce. Melodický folk přivezla Švédova trojka, vsadila hlavně na úspěšné písničky z doby předchozích uskupení, v množství soutěžících se ale ztráceli. Zkušené zpěvačky Dáša Pařízková a Mirka Savčuková tvoří s kontrabasistou Přemkem Vágnerem hlasově zajímavé trio Dámi, bohužel Mirčin zpěv v horních polohách se dostával na hranici nepříjemného zážitku. Škoda.
Opět i letos je třeba ocenit moderování obou soutěžních dnů Milošem Kellerem. Věcné, s řadou důležitých a zajímavých informací o soutěžících. Stejně tak i tradičně dobrý zvuk.