FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Folkmenu je pravidelný folkový večer na vlnách Country radia, aktuálně v neděli od 20:30 do 23:00 hodin, ve kterém je i soutěž Folkové stupně a prostor pro představování nových desek. A těm se nyní budeme věnovat.

Jana P.S. soutěžila i v soutěži Talent Countryradia s titulní písní jejího alba Ode zdi ke zdi. Deska přináší širokou škálu hudebních tváří interpretky, od mírného popu přes folkrock až k rocku, nápaditě a pestře instrumentovaných. I zpěv Jany P.S. vás prakticky v každé písni překvapí – stačí už jen srovnání prvních tří skladeb Vítr hvízdá a Ať mi kopou hrob a titulní Ode zdi ke zdi – pop, rock, folkpop… A tak to jde dál, prostě deska plná kontrastů, ale kontrastů cílevědomých a pečlivě zkonstruovaných. Osobně jsem si oblíbil Vítr hvízdá, Poznávám dům a titulní skladbu. A také Cejch, ale ten je mimo žánr mého rádia, hodil by se ale velmi dobře na sesterskou stanici. Skladba Lásko je trošku cajdák, ale udělaný s nadhledem a vkusem, bez zbytečného patosu - to umí málokdo. A dočkáme se i blues – Blues železničního mostu. U mnoha desek znáte po třetí, čtvrté skladbě výrazové možnosti interpreta, Jana P.S. vás bude držet v napětí až do konce desky, co všechno ještě dokáže zazpívat. Vlastně jsem nenašel slabou skladbu.

---

---

 
Další zajímavé album natočila Monika Sonk, tu pro změnu znám z Porty. Album se jmenuje Lodivod a titulní skladba desku také otevírá. Možná trošku nešťastně, spíše by se hodila svým provedením do středu desky. Monika Sonk se soustředila především na vnitřní atmosféru písní a poselství textů. Neohromuje aranžemi, ale spíše detailním propracováním skladeb, kde všechny složky písně spolupracují. Osobně mám rád Nicotu, dynamickou Fiestu s názvuky latinskoamerických rytmů a také pulsující Klíny nebo vnitřně napínavé Kapky. Na desce se setkáme i se španělsky zpívanými texty, nebo alespoň částmi textů – a je to tak trochu i překvapení, jak se plynule přechází z jednoho jazyka do druhého. Někdy si ale přeci jen posluchač říká, že by skladbě ještě „něco“ prospělo – to v případě Beránka nebo O rybách, nicméně ani ty nejsou špatně. Půvabná je skladba Šém, jejíž název se v přehrávači zobrazuje jako Shem.

---

---

Další album natočil Tomáš Průša se svým Bandem, jmenuje se Černá a bílá, ale takové kontrasty nepřináší, spíše tak pohodově, mírně jazzově plyne s decentní instrumentací, kde vynikají klávesy. Kromě hlavního protagonisty zpívá na CD jako host Jana Zenáhlíková. Po nesmělém rozjezdu skladbou Vlna přichází velmi silná titulní Černá a bílá s inspirativním a nápaditým textem „co by, kdyby“. Někdy ale přeci jen trochu „padá řemen“ – Nezbývá nebo Váhám. Mě zaujaly titulní skladba, Ještě není pozdě, Louvre a dramatický Geronimo s výraznou foukací harmonikou a textem vycházejícím z historické události. Celkově dostanete středním tempem klidně plynoucí album, které vás ve svém průběhu už nepřekvapí, ale o to více příjemně naladí a uklidní. Vlastně překvapí – na závěr remixem Váhám, který je nakonec vlastně lepší než předloha.

---

---

Podobně uklidňující a bez stylových skoků je i album Šohaji Romana Hampachera (autor muziky) a Lenky Hedbávné, autorky textů a interpretky Lenky Vavřínkové, obsahující 8 písniček. Textovým nápadem o počasí zaujme hned úvodní Panenka, mě se pak ještě líbila Procházka za ruku. Některé skladby mají tendenci ukolébávat až k mírnému spánku, ale možná to tak má být (Lístek z kopretiny, Domů, Klín), ale jiné vás zase příjemně probudí a naladí (Šohaji a trochu apokalyptická Zima, či Zapomněla milá s folklorizujícími názvuky). Celkově výrazově jednotné, ale ne jednotvárné album to je.

---

---

 
A na závěr je tu album skupiny Hřích Hříšná křídla. Přináší kombinaci mírné country a folku, vše z autorské dílny Martina Sama Lukáška, což je trochu poznat, neb má rád střední až středně pomalé tempo, vesměs zpívá Eva Vlasáková. Ale čestné stylové výjimky tu jsou: Mám ráda, Táhneš svou káru, Ty to víš a také titulní skladba. Z vyjmenovaných plyne, že skupině to lépe sedí ve spíše rychlejších a výraznějších (melodicky a instrumentačně) skladbách, kde i zpěvačka se může naplno projevit, těch je ovšem na albu menšina. Přesně opačným příkladem je pak Princ z pohádky nebo Hodina duchů. Celkově dostanete příjemné album, které rozhodně neurazí a půjdete se rádi podívat i na živý koncert.

---

---