|
|
Povídačky
|
 Kdybych učil mladé adepty, jak co nejlépe napsat reportáž do FOLKtimu (už jsem to, mimochodem, nabízel), určitě bych zmínil, že to, co mimo jiné odlišuje slušnou reportáž od slušné školní slohové práce, je její začátek. Že nemusí psát, kdy a kde si všimli, že koncert bude, jak se na něj strašně těšili, komu všemu to řekli, ani jakým autobusovým spojem se tam vydali. Že je nejlepší začít tak nějak zprostředka. Něčím nečekaným. No vidíte, a teď se tomu zcela zpronevěřím. |
|
|
Povídačky
|
|
 Máte prosinec, nebo leden? Pojďte se mnou do půlky listopadu…
„Budeme křtít naši desku v menze, tam kde jsme začínali,“ okomentoval dost nezvyklé místo pro koncert velký boss Bonsaie č. 3 a celého večera, který se právě chystám popsat, Vašek Koblenc. Sálek s nevhodným tvarem i všelijak nepříhodnými vestavbami hrál péčí zvukaře Karla Dřínka jak z praku, nestačili jsme se divit.
|
|
|
Povídačky
|
|
 Moji milí čtenářové, nevím, jestli čtete tento text v roce končícím šestnáctkou nebo sedmnáctkou; já jsem ho chtěl dopsat a uklidit ze stolu v každém případě ještě před Novým rokem. Jak je mým – spíše nedobrým – zvykem, podíváme se poměrně hluboko do podzimu 2016, na velkolepé a úžasné koncerty, jejichž společným jmenovatelem je krásná nová placka nebo nějaké kulaté číslo. Vzpomínání jsem tentokrát rovnou rozdělil na dva díly...
|
|
|
Povídačky
|
|
 Jako turné „Vandrovali hudci 2016“ tuto šňůru uvádí na svých stránkách Vlasta Redl, zatímco na webu Hradišťanu stojí u příslušných koncertů „+ Vlasta Redl s kapelou“. Je to určitě jedno: šňůra společných vystoupení Vlasty Redla & Naší nové kapely a Jiřího Pavlici & Hradišťanu, která odstartovala loni v únoru u příležitosti dvacetiletí jejich slavné společné desky
|
|
|
Povídačky
|
|
 No, a jsme v červnu - to jsem si řekl, že se podívám na dva festivaly, na kterých jsem ještě nikdy nebyl: Hradecký slunovrat a Jablonský medvídek. Na Hradecký slunovrat (24. – 25. 6.) jsem se nesmírně těšil a (přesto!) jsem nebyl ani v nejmenším zklamán. Vašek Müller si na hranici severní Moravy a Slezska vytvořil svébytný festival (letos už 3. ročník) – z folku si vzal hlavně jeho modernější a do určité míry i mladší část a roztáhl se i do rocku, alternativy a možná leckam jinam.
|
|
|
Povídačky
|
|
 Teplé dny babího léta zmizely v nenávratnu a mizet mohou také některé vzpomínky a zážitky z letních festivalů; nejvyšší čas si trochu zavzpomínat. Vezměme to proti proudu času. Mohelnický dostavník – to je vždycky radost na konci léta. Letos byl pro mě krásný tím, kolik návštěvníků se tentokrát do Městských sadů v Mohelnici vydalo, počasím, které dovolilo (podruhé za dobu, co na Dostavník jezdím) cachtat se v místním koupališti, nebo všemi těmi svými tradicemi a obyčeji…
|
|
|
Vyšlo jinde
|
|
 Deska Je to boj! rozprostřená mezi nahalené didjeridoo na úvod a krásně zpívající trubku v závěru: překvapuje vás, že je to Devítka? Jedná se o zatím asi nejfolkrockovější (Čarovný kvítko, Manon, Stárnoucí muž) album Devítky, což už ale překvapení není, jen pokračování vývoje kapely. Příliš nepřekvapí ani hudba (spolu s texty až na jednu výjimku kompletně Brož): dost připomíná předchozí autorovu tvorbu, občas i někoho jiného (Vlastu Redla v Dcérence, například).
|
|
|
Povídačky
|
 V tak trochu vílím (nebo vílovitém?) úboru s červenými korálemi na krku se s mírným zpožděním postavila Martina Trchová proti zaplněné a natěšené Malostranské besedě. Spolu s ní ovšem i její Trio, které se v průběhu večera rozdělilo na mlčenlivé (bubeník Petr Chlouba) a drsné (kytarista Partik Henel a kontrabasista Radek Polívka), kteří protagonistku svými výroky rozhodně nešetřili („my nejsme žádná tvoje skupina…“, „kdybych věděl, že... |
|
|
Velké recenze
|
|
Když jsem začátkem roku 1995 psal recenzi čtvrtého alba Kamelotu Duhová cesta, rozhodl jsem se rozebrat vydané písničky jednu po druhé - přestože to úrovni recenze příliš neprospívá a nikdy později jsem to nezopakoval. Nějak jsem si nemohl pomoci, potřeboval jsem se – kromě jiného – pošťourat v kupě závad a nedotažeností, které jsem v nich slyšel. V závěru jsem nicméně uvedl: „Hle, samá výtka, stížnost. (…)
|
|
|
Malé recenze
|
|
„Toto CD je momentální otisk bosých nohou v sypkém sněhu času.“ Podepsán „Slávek Janoušek, jeden z fotrů zakladatelů: samozřejmě ten nejdůležitější. Nejdůležitější také v tomto kolektivním díle; mj. se na jedné stránce bookletu snaží vysvětlit, o co jde v této neobyčejné skrumáži tvůrců a jejich nápadů, hlasů a nástrojů, co k sobě v „civilním“ muzikantském životě nepatří, povelů, improvizací, chichotů a výkřiků. Dozvíme se tak, že druhá deska za dosavadních dvanáct let existence Textové dílny...
|
|
|
Vyšlo jinde
|
 Skupina Epydemye natočila CD inspirované českou historií od 1. světové války do 80. let. Námět je chvályhodný, ale někdy dobrá vůle zkrátka nestačí. Angažujte se! byl název sloupku z léta 2008, ve kterém jsem vyjádřil názor, že se současní písničkáři nemají bát toho, co se kdysi nazývalo ošklivým slovem angažovaná tvorba. Že i dnes mohou psát texty se společenským přesahem, texty, které se za něco stavějí – protože to k folku vždycky patřilo. Existuje v stárnoucím českém folku kapela, |
|
|
Povídačky
|
 Poslední, pátá, Lucerna na počest 55 let zakladatelů českého folku, opět beznadějně vyprodaná. Na pódiu se před začátkem (stejně tak i o přestávce) promítají fotky z celé této neskutečně dlouhé doby, veselé i dojemné. „Dnešní noc nebude krátká" – žijící klasik Jiří Tichota parafrázuje hned zkraje večera jiného klasika a tímto výrokem nám sděluje, že jeho kapela oslavu rozhodně neodflákne. Před námi jsou čtyři hodiny vokálních hodů, silných textů, dávno neslýchaných hitů, překvapení s hosty i bez nich, |
|
|
Povídačky
|
 Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, začíná (astronomické) léto 2015 a může se tedy zdát nesmyslné se nějak příliš zabývat deskami, které vyšly v roce 2014, přesněji řečeno soutěží – nebo z mého pohledu lépe hrou – která tyto desky stručně až nejstručněji hodnotila. Jenže: dovolte mi připomenout, že Bodování desek 2014 skončilo až v březnu 2015 a k záležitostem důležitým stojí za to se vracet i později. Já jsem velmi rád, povděčen a snad i hrd, že tento hudební web Bodování desek pořádá, myslím, že je to jedinečný prostor pro představení co největšího množství vycházejících alb a pro – byť |
|
02.07.2015
Petr Linhart: S Rozhlednou na vodě
Napsal uživatel Tomáš Hrubý
|
 |
 |
 |
|
|
Povídačky
|
|
„Jestli teď hned neskončíme a v devět hodin budeme ještě na pódiu, tak přijde Jazzová policie," vyhrožoval posluchačům i sobě Petr Linhart. V klubu Jazz Dock, který si on – nebo možná spíše hudebníci z jeho kapely 29 Saiten – zvolili pro křest alba Rozhledna, je totiž takový podivný obyčej. Stíhají tu dva koncerty za večer (za dvoje peníze), první z nich začíná v sedm a před devátou už druhá kapela mlsně kouká, kdy jí předchůdci uvolní pódium. Petr Linhart & 29 Saiten ale skončili a odešli, takže nevím, jak to tam s Jazzovou policií chodí. Pominu-li poddimenzovanost prostoru pro účel křtu zmíněného alba (nejen, že nebylo kde sedět, ale skoro ani stát), jedná se sice o místo pro hudebního našince trochu nezvyklé, ale s atmosférickým prostředím prosklené budovy v podstatě na vodě, naproti Dětskému ostrovu, kolem klubu projížděly lodě do zdymadla... A Petr Linhart se svými písněmi se do tohoto prostoru – navzdory obavám, které jsem zaslechl – hodil
|
|
